(A ano, můj člověk si myslí, že to píše on. Roztomilé.)
Tady najdete moje příběhy. No dobře, NAŠE příběhy, protože můj člověk se pořád snaží být součástí děje. Píše o tom, jak běhám, skáču, hrabu myši, pronásleduju drony a občas si nechám podrbat břicho. On si přitom myslí, že tyhle články píše on. Ha! Já jen velkoryse dovolím, aby přepisoval mé psí myšlenky do lidské řeči.
Co můžete čekat?
🐾 Vtipné historky o mých dobrodružstvích.
🐾 Důkazy o tom, že můj člověk občas neví, co dělá.
🐾 Moje hluboké úvahy, například o tom, proč je nejlepší se proběhnout až po bahenní koupeli.
Takže se pohodlně usaďte, vyhrabejte nějaký piškot (pro jistotu) a ponořte se do mého světa. Protože jestli tady někdo píše dějiny, tak já! 🐾
Dneska se děje něco velkého. Něco obrovského! Moji člověkové vytáhli batoh! Co to znamená? To znamená jen jedno – VÝLET! A ne ledajaký, venku je sníh! Sníh je nejlepší věc na světě, protože se v něm dá skákat, válet, zahrabávat věci, dělat elegantní smyky při prudkém rozběhu a hlavně ho můžu sníst kolik jen chci. Vy dvounožci máte zmrzlinu,...
Hlášení kapitána: mise "Město" splněna. Loď Akimprise se úspěšně vymotala z mezihvězdného betonu a přistála zpět ve známých galaxiích tvořenými loukami a poli. Zase můžu chytat myši a teď přibyl i sníh, kdy tak opět můžu být jako lední medvěd.
Tak vás všechny opět zdravím. Představovat se určitě nemusím. Už víte, že jsem hrdý venkovský pes. Louky, lesy, pole – to je můj svět! Městské chodníky? Pfff, na co? Ale moji člověkové si jednoho dne usmysleli, že je chvíle se na nějaký čas vrátit do města. Prý změna prostředí. Změna to teda byla. A jaká!
Ahoj, já jsem Akim, což už víte. Víte také, že jsem prostě dobrodruh, objevitel, mistr skoků a rychlých útoků na nepozorné pamlsky. Tentokrát vám povím o mé velkolepé výpravě do divočiny, která skončila… inu, trochu jinak, než bych si představoval.
Ahoj, já jsem Akim. Možná, tedy snad, si mě pamatujete z předchozích epizod mého života, ve kterých jsem byl absolutně skvělý (což jsem pořád). Dneska vám ale povím o jedné z nejhorších věcí, které se mohou psovi stát. Moje noční můra, můj osobní armagedon.
Čau lidi, jsem Akim. Ale ne jen tak ledajaký Akim. Jsem Akim Velkolepý, Akim Neporazitelný, Akim, který vždycky ví, kde je nejlepší louže! Jsem australský ovčák, což znamená, že mám energii malého tornáda, ale s lepším smyslem pro humor. Jsem rychlý jako blesk, mrštný jako kočka (no dobře, občas do něčeho narazím) a hlavně jsem absolutní odborník...
Doma. Sladký domov. Po dni plném běhání, čmuchání a zachraňování světa před nástrahami veškerého úžasného, jsem konečně zpátky na své pohodlné pelíškové základně (a věřte, že můj pelíšek stojí opravdu za to). Můj člověk odhodil bundu na nejbližší židli a svalil se na gauč s výrazem přeživšího. Přesně tak, oba jsme dnes podali výkony hodné prvního...
Ranní mrazík štípal do nosu a krajina se třpytila v chladném zimním slunci. Můj člověk, věčně nadšený technologiemi, měl v rukou svůj nový dron a radostně mi oznámil, že dnes bude den plný skvělých záběrů. No výborně, už vidím, jak zase budu pobíhat jako modelka na mole, zatímco on si bude hrát s létajícím kusem plastu.
Každý správný pes ví, že doma se nudit nesmí! A tak, když se otevřely dveře a já – čtyřnohý dobrodruh jménem Akim – jsem spatřil svého člověka s batohem na zádech, bylo mi jasné, že nás čeká další epické dobrodružství.
