Akim a slunečný den na Suché nad Jáchymovem

Výlet! To kouzelné slovo, po kterém se mi rozblikají oči a zadní tlapky se dají do tance. Stačí, když můj člověk vysloví něco jako "Jedeme!", a už se hrnu ke dveřím, jako kdyby tam čekal teleport. Tentokrát mne cesta zavedla na Suchou nad Jáchymovem, krásné místo s výhledem na Krušné hory, kde se sníh ještě držel ve stinných koutech, ale slunce už prohřívalo krajinu.

Jakmile jsme zaparkovali, okamžitě jsem se ponořil do průzkumu terénu. Chladivý sníh pod tlapkami a vůně lesa ve vzduchu – dokonalá kombinace! Můj člověk kráčel pomalu, kochal se výhledy, ale já? Já musel ověřit, jestli je sníh stejně dobrý na válení jako před týdnem. Verdikt? Naprosto ano! Stačilo pár kotoulů a už jsem byl celý bílý, jak kdybych právě vylezl z pračky na zimní program.

Cesta nás vedla po hřebeni, odkud byl nádherný výhled do údolí Jáchymova. Můj člověk začal vyprávět o historii tohohle kraje. Prý tu kdysi stávala sjezdovka a Suchá bývala lyžařským střediskem. A ještě dřív? V době, kdy se v Jáchymově těžilo stříbro a uran, tudy vedly cesty horníků i lázeňských hostů. Mně to bylo celkem jedno – hlavní bylo, že jsou tu klacky na aport a pachy, které bych mohl analyzovat. Ale přiznávám, že poslouchat to při odpočinku na sluníčku mělo něco do sebe.

Cestou zpátky jsme potkali pár dalších výletníků. Někteří se smáli, když viděli mé radostné hopsání mezi zbytky sněhu. Jeden pán mi dokonce nabídl piškot – a to víte, piškoty neodmítám! Slunce už se sklánělo níž, ale já bych tu klidně zůstal až do večera. Jenže mému člověku začala být zima, a tak jsme zamířili zpět k autu.

Když jsme se vraceli domů, lehl jsem si na zadní sedadlo a spokojeně oddychoval. Suchá nad Jáchymovem mě nadchla – krásné výhledy, zajímavá historie a hlavně... ten sníh! A pokud tam bude i příště aspoň jeden piškot navíc, nemám proti dalšímu výletu vůbec žádné námitky.