Akim objevitel: Výprava do zaniklé obce Borek

Já, Akim, pes dobrodružný a zvědavý, jsem byl vyslán na expedici do tajemné zaniklé obce Borek. Dobře, pravda je, že mě tam vzali moji člověkové, ale to nic nemění na faktu, že jsem hlavní průzkumník této výpravy! Vybaven čenichem jako radar a tlapkami jako detektor neviditelných pokladů, jsem se vydal tam, kde kdysi stávala vesnice.

Historická vsuvka pro lidi (protože psi mají jiné priority) Borek bývala malá obec v Karlovarském kraji, nedaleko Ostrova. V 50. letech však padla za oběť rozmachu uranového průmyslu a vojenskému prostoru. Dnes je po ní památka hlavně v podobě zarostlých základů, stromových alejí a polních cest, které kdysi byly rušnými ulicemi.

Návrat do přítomnosti aneb Akim detektivem Jakmile jsme dorazili na místo, okamžitě jsem provedl inspekci terénu. Bylo jasné, že tu kdysi něco stálo – moje tlapky klouzaly po starých kamenech, nos zachytával pachy historie (a možná i pár myších doupat, ale o tom později) a v mé hlavě se začala rýsovat velká otázka: Kde jsou ti lidé, co tu kdysi žili? A proč nezanechali kosti?!

Moji člověci se pustili do filozofování o osudu zapomenutých vesnic, zatímco já se soustředil na něco praktičtějšího – hrabání v zemi. Byl jsem si jistý, že když se dostanu dost hluboko, možná najdu důkazy o bývalém životě. Nebo alespoň něco zajímavého ke žvýkání.

Setkání se srnkami a jinými obyvateli minulosti 

Moje pátrání bylo přerušeno, když se na scéně objevilo stádo srnek. Byly v přesile, ale já, Akim, jsem je sledoval se šlechtickou grácií lovce, tedy alespoň dokud mě moji člověci nepřivolali zpět. Nechtěli zřejmě riskovat, že se vydám na průzkum za hranice historických památek a místo archeologie z toho bude maraton za vysokou zvěří.

Co zůstane po nás? Po několika hodinách výzkumu – kdy moji člověci fotili, já hrabal a občas testoval kvalitu bahna (a opravdu důkladně) – jsme se vydali zpět. Přemýšlel jsem, jestli jednou někdo bude zkoumat moje otisky tlapek stejně jako oni dnes hledali stopy minulosti. A jestli zanechám po sobě legendu. Nebo aspoň pořádný zářez do dějin v podobě kostí zahrabaných pod zem.

Každopádně, Borek možná zmizel z map, ale v mé paměti (a v archivech mých člověků) zůstane zapsán jako místo velkého psího dobrodružství.

A nyní mě omluvte, musím ze sebe vyklepat trochu historie a bahna.