Akim u Achensee: Tyrkys, salaše a pohlazení pro duši (i packy)

Nazdárek, moji dvounozí dobrodruzi!

Tady váš věrný horský reportér Akim – pes s nosem pro krásu a srdcem pro výhledy. Tentokrát jsme se vypravili k Achensee a do údolí Graimailalm, což jsou místa tak malebná, že by je Rembrandt radši maloval než snídal.

První zastávka: Achensee – tyrkysový sen

Achensee. Už to zní, jako kdyby vám někdo šeptal do ucha "deka, klid a lehký vánek".
Tohle největší jezero Tyrolska je tak tyrkysové, že by mohlo dělat reklamu zubním pastám. Leží mezi pohořími Karwendel a Rofan, jako kdyby někdo šikovný rozlil vodu do kapsy mezi horami a řekl: "A teď sem pusťme turisty a jednoho českého psa."

Achensee má víc než 9 km², je až 133 metrů hluboké a už od středověku sloužilo jako důležitá dopravní a obchodní cesta – vozilo se po něm dřevo, zboží a určitě i pár zvědavých turistů. A dnes? Dnes tam každý, kdo má oči, fotí. A kdo má packy, koupe se.

Já jsem zvažoval plavání, ale nakonec jsem se rozhodl pro okružní cestu čenichem po břehu. A člověk? Ten jen opakoval: "Ty jo, tady bych mohl zůstat." No jasně že mohl. Ale my máme plán.

Druhá zastávka: Graimailalm – údolí jako z pohlednice

Z Achensee jsme zamířili do údolí Graimailalm. Cesta sem je jako pomalé ladění na správnou horskou vlnu – lesy, šumění vody, salaše a občasné cinkání kravských zvonců. Tady totiž čas neteče, tady se loudá a dýchá zhluboka.

Salaš Graimailalm je tradiční alpská usedlost, kde vám s úsměvem nabídnou domácí sýr, špek nebo zázračný jablečný štrúdl, co nakopne i unaveného turistu. Já samozřejmě neochutnal (psí dieta, znáte to), ale dostal jsem pohlazení, misku s vodou a jedna paní mi řekla "braver Hund". A to mě hřeje doteď.

Člověk si sedl, vytáhl notes, pak ho hned zase schoval (překážel výhledu) a jen tak jsme leželi v trávě. Vůně sena, ticho, občasné meknutí kozy a já... já měl pocit, že takhle voní domov, i když je daleko.

Co byste měli vědět (než mi budete závidět):

- Achensee – největší jezero v Tyrolsku, obklopené horami, perfektní na procházky, focení a snění s otevřenýma očima.

- Graimailalm – salaš v údolí, kde se zpomalí čas a kde i pes ví, že tu je něco výjimečného.

- Cesta sem je vhodná i pro chlupaté turisty – voda, stín a milí lidé zajištěni.

- Ideální na jeden dlouhý den nebo klidně víc. Ale varování: může se stát, že se vám nebude chtít zpět.

A jak to vidím já?

Někdy člověk (a pes) nepotřebují dobýt vrchol, aby si připomněli, proč chodí do hor. Stačí se zastavit u jezera, ztratit se v louce a najít se ve stínu salaše.

Díky Achensee za tyrkys.
Díky Graimailalm za klid.
A díky mému člověku, že ví, kam mě má vzít, když potřebuju nabít čenich i srdce.

Váš věčně toulavý, ale vždy věrný,
Akim