Akim v Alpách: Ledovec, lanovka a rakouská pohodička

Nazdárek, dvounožci i čtyřnožci! Tady Akim, Vaše horská jednotka na čtyřech tlapkách. Tentokrát Vás vezmu trochu dál než obvykle. A když říkám "dál", myslím Rakousko, Alpy, lanovky a sníh. V červnu. Jo, čtete správně – člověk mi zabalil pelíšek a pár dobrot, pak si vzal zase foťák a s nadšením oznámil:

"Akim, jede se na Hintertux!"

Znělo to jako zaklínadlo nebo výkřik při pádu ze sjezdovky. Ale nakonec z toho byl výlet, na který se nezapomíná. A nejen proto, že jsem při jízdě lanovkou poprvé pochopil význam slova výškový rozdíl.

Hintertux: místo, kde sníh nikdy nekončí

Hintertux není vymyšlený název z pohádky, ale skutečné místo na konci Zillertalského údolí. A co je na něm zvláštní? Mají tam ledovec, který nikdy neroztaje (alespoň prozatím). Lyžuje se tu celý rok, což je fajn pro ty, co rádi padávají na sněhu, i když v nížině už zrají meruňky.

My jsme zvolili letní variantu – lanovkou až do výšky přes tři tisíce metrů. A jo, psům je vstup povolen. Sice jsem měl lehce nejistý postoj v kabince (čti: rozkročil jsem se jako stativ), ale nahoře to bylo jiné. Klid. Čerstvý vzduch. Výhledy, co by rozplakaly i srnku. Člověk tam cvakal fotky jak o život a já si jen tiše užíval, že jsme tam spolu.

Schlegeis Stausee: voda, co se nedá přeskočit

Po zážitku na ledovci jsme se přesunuli k přehradě Schlegeis Stausee – obrovskému jezeru sevřenému horami. Voda tak tyrkysová, že by mohla být instagramový filtr sama o sobě. A klid? Jako když usne celá krajina.

Člověk si sedl na kámen, já vedle něj, a oba jsme jen koukali. Ani jsme nemluvili. Prostě jsme byli. Někdy není třeba výlet komentovat – stačí ho prožít. Ale pro vás pár faktů:

• Přehrada leží v nadmořské výšce 1 800 metrů.

• Její hráz je 131 metrů vysoká a přísně fotogenická.

• Když budete tiší, uslyšíte víc, než si myslíte.

A co jsme si z toho odnesli?

• Lanovka je v pohodě. Pokud se nevzrušíte z toho, že visíte ve vzduchu.

• Vysokohorský vzduch čistí mysl. I čumák.

• Rakousko je připravené i na chlupaté turisty. A my jsme připraveni jim to oplatit – slušností a zvednutým ocáskem.

• A hlavně: nejlepší výlet je ten, na kterém se zpomalí čas. Třeba i jen na pár minut.

Slovo na závěr

Člověk se večer vrátil do hotelu unavený, ale s jiskrou v oku. Já padl na deku a spokojeně oddychoval. A oba jsme věděli, že jsme si zas něco připomněli.

Že příroda není jen kulisa. Je to prostor, kde se člověk (a jeho pes) můžou zase najít.

Váš věrný výletník
Akim