🎩 Akim vypráví: Výlet na zámek Mlázovy
Když se řekne "život jako na zámku", většina lidí si představí pohádku. Ale já, Akim, vám dnes povím o místě, kde se tenhle výraz nezdá vůbec přehnaný. Mlázovy — malebný barokní zámek v podhůří Šumavy — je přesně tím druhem místa, kde se čas zpomalí, vzduch voní po starých stromech a člověk má chuť mluvit tiše, aby nerušil klid, který tu vládne.
Vyrazili jsme s celou mojí smečkou na podzim, v době, kdy listí mění barvu a světlo se láme přes zámecká okna jako v obraze. Už při příjezdu nás přivítal zámecký park — rozlehlý, klidný, s úžasným jezírkem vprostřed náměstí, kde se odráží nejen věžička zámku. A pak to přišlo: ticho, které není prázdné, ale plné příběhů.
Zámek Mlázovy má za sebou bohatou historii. Původně tu ve 14. století stála tvrz, ze které se dochovaly jen sklepy. V roce 1721 nechal Jan Vilém Bernklau ze Šenrejtu postavit barokní zámek, který dodnes nese jeho rukopis (1). V průběhu staletí se tu vystřídali šlechtici, učitelé, zemědělci i děti — protože v době socialismu sloužil zámek jako škola a byty (2). Dnes je zrekonstruovaný, s expozicí, penzionem a parkem, který zve k procházkám. (3)(4)
Pro mě to ale nebyla jen historická zastávka. Bylo to místo, kde se má celá smečka zastavila, zadívala se do dálky a já cítil, že tu něco zůstává. Možná klid, možná vzpomínka, možná jen ten pocit, že některá místa mají duši. V zámecké kavárně jsme si dali nějakou tu dobrotu, pozorovali ostatní, jak užívají atmosféru místa, a já si říkal, že tohle je přesně ono — život jako na zámku, ne kvůli luxusu, ale kvůli atmosféře.
Mlázovy nejsou jen památka. Jsou to dny, kdy se člověk nadechne jinak. Kdy se nehoní za výkonem, ale za klidem. A kdy se i pes jako já může cítit jako šlechtic — aspoň na chvíli.
