Dobrodružství velkého výšlapu: Akim dobývá hrad!

Vítejte v další epizodě Akimových dobrodružství! 

V minulém povídání jsme se společně mrkli na to, jak balíme na super expedici. A jak ta naše expedice dopadla? 

Tentokrát jsme se vydali na pořádný výšlap – údolím až na kopec, kde na nás čekala zřícenina starého hradu. 

Začalo to nevinně. Sluníčko svítilo, cesta se vinula malebným údolím, ptáčci cvrlikali, moji člověkové si v klidu šlapali… a já Akim? Já měl úplně jiný plán. S neskutečnou energií jsem vystřelil vpřed a proletěl jsem kolem mých dvounožců jako chlupatá střela a rozhodl se, že zdolám hrad jako první.

Nezastavitelně jsem křižoval stezku ze strany na stranu, občas zmizel v křoví, občas se objevil na skále a vítězoslavně štěkal, čímž jsem se těch dole ptal:  "No kde jste?! Pohyb, lidi, tohle není procházka, ale dobrodružství!"

Zatímco moji člověkové s jazykem na vestě supěli vzhůru a funěli jako parní lokomotiva, já tančil po stezce, jako by gravitace neexistovala. Když se konečně vyškrábali na vrchol, hrdě jsem už seděl a nevěřícně na ně koukal a říkal si: "Co vám tak dlouho trvá?!". Je pravda, že jsem měl jazyk venku jako ta nejnaštvanější jedovatá kobra, ale byl jsem opravdu šťastný. Samozřejmě jsem opět potvrdil, že jsem ten největší bourák, protože jsem po těch skaliskách lezl jako Sylvester Stallone ve filmu Cliffhanger. 

Samotná zřícenina hradu sice nebyla nic moc, tedy spíš nebyla nic než moc, ale ten výhled, výhled byl úplně impozantní a dechberoucí. Moji člověkové si užívali zaslouženou pauzu, ale já jsem mezitím prozkoumával každý kámen, očichával historii a v duchu jsem sám sebe korunoval hradním pánem.

Cesta dolů pak byla super, alespoň pro mě, protože mám čtyři super nohy. Mým člověkům to ale moc nešlo. Běhal jsem kolem mé smečky a radostně poskakoval a přemýšlel, jestli bychom celou výpravu nedali ještě jednou. Když jsme dorazili po super expedici domů, moji člověkové odpadli jako mrtvoly. A co já? Já jsem se zatočil do klubíčka a pak... konečně jsem odpadl také. 

Co myslíte, vyhráli moji člověkové alespoň na chvíli? Myslím, že minimálně do dalšího dne určitě. Až si ale dobiju opět baterky, tak budu čekat na další dobrodružství. 

A tak končí naše hrdinská výprava, kdy jsem opět dokázal, že jsem téměř nezničitelný. A jaké výšlapy podnikáte se svým čtyřnohým parťákem vy? Dejte nám vědět!