Když technika selže a pes zachraňuje situaci

Ranní mrazík štípal do nosu a krajina se třpytila v chladném zimním slunci. Můj člověk, věčně nadšený technologiemi, měl v rukou svůj nový dron a radostně mi oznámil, že dnes bude den plný skvělých záběrů. No výborně, už vidím, jak zase budu pobíhat jako modelka na mole, zatímco on si bude hrát s létajícím kusem plastu.

Vyrazili jsme tedy do lesa. Já, ostřílený dobrodruh na čtyřech tlapkách, a on, nadšenec s ovladačem v ruce. Dron bzučel jako přerostlý komár a kroužil nad námi. Všechno šlo skvěle, dokud se můj člověk nerozhodl natočit "epický záběr mého sprintu". No a co se nestalo? Vítr si pohrál s jeho super moderním dronem a během pár vteřin – šup! – ten plastový vetřelec skončil uvíznutý na větvi vysokého opadaného stromu, kdy jeho větvě byly tak vysoko, že jsem na ně téměř ani neviděl.

Můj člověk zoufale hleděl vzhůru a škrábal se na hlavě. "To snad ne…" zamumlal. Jo, přesně to, co jsem si myslel i já. Pak začal panikařit. "Co budeme dělat?" zeptal se mě, jako bych měl magicky vyřešit jeho problém. Inu, kdyby se mě radši zeptal, kde je nejlepší místo na zahrabání kosti, odpověděl bych mu hned.

Začalo drama. Nejdřív zkoušel třást stromem – což byla komedie sama o sobě, protože strom se sotva pohnul. Pak házel klacky, což bylo pro mě úžasné, protože jsem si myslel, že si konečně budeme hrát. Jenže když mi začal brát aport zpátky, pochopil jsem, že jde do tuhého.

Nakonec přišla má chvíle. Rozhodl jsem se vzít věci do vlastních tlapek. Rozběhl jsem se a elegantně vyskočil na nejnižší větev. No dobře, možná jsem se trochu zapotácel, ale důležité bylo, že jsem se dostal výš. Můj člověk na mě nevěřícně koukal. "Ty to snad myslíš vážně!" křikl. Jasně, že jo! Když se chceš spolehnout na někoho schopného, spolehni se na psa.

Šplhal jsem dál (neptejte se jak, je to tajemství nás psů), až jsem se dostal dost blízko, aby stačilo jedno ladné šťouchnutí čumákem – a dron se zřítil k zemi. Můj člověk ho vítězně sebral a pak mě vynesl dolů jako pravého hrdinu.

Takže ponaučení? Někdy je lepší nechat natáčení na profesionálech – nebo alespoň na těch, co mají víc než dvě nohy a pořádný cit pro rovnováhu. A příště? Můj člověk prý přemýšlí o dronu s autopilotem. 

No, to jsem tedy zvědavý…