Psí vesničan v betonu aneb jak jsem skoro nepřežil městský vzduch

Tak vás všechny opět zdravím. Představovat se určitě nemusím. Už víte, že jsem hrdý venkovský pes. Louky, lesy, pole – to je můj svět! Městské chodníky? Pfff, na co? Ale moji člověkové si jednoho dne usmysleli, že je chvíle se na nějaký čas vrátit do města. Prý změna prostředí. Změna to teda byla. A jaká!

Nejdřív to začalo celkem nevinně. Vlezl jsem do auta (ano, zcela dobrovolně, protože jsem netušil, co mě čeká) a čekal mě dlouhý přejezd. Když jsme dorazili, první věc, která mě udeřila do čumáku, byl zápach města. To jako fakt lidi dýchají každej den?! Kde je vůně čerstvého pole, ranní mráz? Kde je omamná esence rozkládající se myši? Místo toho smog, výfuky a spousta pachů, které absolutně nedávaly smysl (možná těm bláznivým lidem ano).

Vyrazili jsme ulicí a já měl co dělat, abych se nezamotal do tisíce pachových stop. Každej dvounožec tu měl jiný parfém, dokonce i jejich psi smrděli jinak - jak to říct slušně - městsky. Odpustili jim snad úplně bahenní koupele?!

Po pár minutách mi začalo téct z nosu. Jo, čtete správně. Rýma! Pravý venkovský ovčák, mistr luhů a hájů, dostal rýmu z městského vzduchu! Kýchal jsem jak blázen a moji člověkové si mě začali dobírat, že jsem zhýčkaný. Zhýčkaný?! To jako fakt?! Já, který přežil skoky do rybníka v listopadu, prosinci, ale i v lednu, který vylezl z kdejakého křoví pokrytý bahnem a větvemi?! A tady mě složí pár výfukových plynů?! Hanba mi!

Když jsem se trochu oklepal, soustředil jsem se na další problém – chodníky. Proč je to tak tvrdý? Kde je tráva? Kde je pořádná hrouda hlíny, do které bych zabořil tlapky? Tady se nedá pořádně zabořit ani dráp!

A co lidi? Kdo je všechny povolal? Zprava, zleva, nečekaně za mnou… a nikdo se nechtěl očichat, podrbat mě pod krkem nebo mi říct, že jsem borec. Prostě nuda. Vždyť já jsem ten bourák, ten chlupatec, který občas svým zjevem připomíná postavičku z kultovní sci-fi "Critters".

Už teď vím, že město pro mě není, i když je zde tolik zajímavého, ale ta nemožnost si jen tak vyběhnout na dvorek, tak ta mi chybí. V mé mysli jsem musel přepnout na stand by režim, abych přežil. Ještě musím vydržet nějakou tu chvilku, aby opět mohl zpátky na svůj rajón tak, jako Semir Gerkhan v "Kobře 11". 

Je jasné, že jakmile dorazím zpět domů, vyrazím z auta takovou rychlostí, že i vesmírná loď Enterprise bude proti mě jako šnek. 

Město je určitě zajímavé, ale ať si tam chodí dvounožci. Já zůstávám věrný svému venkovskému království!

#VesnickýBorec #MěstoNeDík #RýmaZeSmogu #VrtímZadkemProČerstvýVzduch