Nebe na dosah tlapky

Ahoj čtenáři, tady zase Akim – váš oblíbený čtyřnohý cestovatel, horský průzkumník a odborník na výhledy. Tentokrát vás vezmu na výlet, který se mi vryl hluboko do psí duše. Jo, vážně. Bylo to tak krásný, že i kamzík by se zastavil a uronil slzu.

Bylo brzy ráno. Ještě takové to ticho, kdy svět spí, ale hory už pomalu otevírají oči. Všude kolem nás hustá mlha, tak hustá, že jsem skoro neviděl špičku svého čenichu (a to je co říct!). Stáli jsme s páníčkem na okraji svahu a pod námi... moře! Teda ne to slané, kde se koušou medúzy do zadku, ale moře mlhy. Bílé, klidné, hladké jako polštář, avšak místy připomínající cukrovou vatu. V pozadí pak celou krásu doplňovaly tiché vrcholky stromů a kopců. Měl jsem pocit, že kdybych se rozeběhl, mohl bych se tou mlhou proběhnout, jako by to byla měkká peřina.

Páníček se usmíval. Fotil. Já seděl vedle něj a dělal moudrý horský výraz. Víš jak – trošku naklonit hlavu, uši v pozoru, čumák k obzoru. Klidně bych mohl být modelem na obal horských müsli.

Když slunce začalo stoupat výš, mlha se začala rozpouštět a z údolí se vylouply louky, lesy, potoky – jako když malíř zvedne závoj z obrazu. A pak... přišla ta největší podívaná. Mračna visela nízko, jako by se chtěla opřít o hory. A nad nimi – no ano! – zasněžené štíty, osvětlené prvními paprsky. Zlaté čepice na hlavách kamenných obrů. To bylo tak nádherný, že i já na chvíli zapomněl čuchat ke klacku a jen tiše koukal. Tlapka vedle tlapky, pes vedle člověka – a oba jsme mlčeli.

A pak večer... ten večer... Uf. Slunce se chystalo spát a než zašlo za hory, rozloučilo se tím nejkrásnějším představením. Nebe hrálo všemi barvami – růžová, oranžová, fialová, a všechny ty barvy se odrážely na vrcholcích hor. Hory zářily, jak kdyby se v nich probudil oheň. Vítr šeptal, tráva voněla, páníček opět fotil a já? Já si lehl vedle něj do trávy, zavřel oči a nasával ten klid. Věděl jsem, že tohle je chvíle, která zůstane navždy – hluboko v srsti mé paměti.

Takže přátelé, pokud máte někdy pocit, že svět je moc hlasitý, moc rychlý, moc šedý – vyjeďte do hor. Až tam nahoře totiž zjistíte, že nebe není tak daleko, jak si myslíte. Někdy je přímo na dosah tlapky.

Váš Akim
(nebeský tulák a milovník horských západů)