Den, kdy se nikam nešlo aneb i superpes potřebuje klid

Ahoj, tak jsem zpátky. Tady váš neohrožený, nezastavitelný a nezničitelný Akim! Ale hádejte co? Dneska vám nepovím o žádném epickém dobrodružství, žádném výšlapu na kopec, který vypadá jako vertikální stěna, ani o sprintování lesem s větrem v uších. Dneska vám povím o dni, kdy... se nikam nešlo.

Ano, slyšíte správně! Prostě jedno velké NIC. Žádné divoké skoky přes potok, žádné hrdinské zachraňování tenisáků uvízlých v bahně, žádné vrcholové fotky na zříceninách. Jen já, moje pelíšková nirvána a naprostý klid.

Ráno jsem to poznal hned. Můj člověk spal jak medvěd v zimě. Normálně, když se pohnu, otevře jedno oko a zabrumlá něco ve stylu "Akime, ještě chvíli…" Ale dnes? Nic. Ani se nehnul. Tak jsem si řekl: "No co, když může lenošit on, tak já taky!" A zalezl jsem zpátky pod deku.

Po nějaké době (možná to byly minuty, možná celé věky – čas plyne jinak, když spíte) se můj člověk konečně začal probouzet. Natáhl se jak kočka, zavrněl něco ve stylu "Dneska se nic nedělá," a já si v duchu zatleskal. Konečně pochopil! I superpes potřebuje pauzu!

Celý den se nesl ve znamení nejvyšší úrovně psí pohody. Válečka na gauči. Převalování ze strany na stranu. Krátký přesun k misce s granulemi a zase zpátky. Občasné nenápadné natáhnutí tlapky k páníčkovi pro drbání. Tohle byl vrchol sofistikovaného lenošení.

A co teprve odpolední program! Rozvalený u kamen, packy nahoře, uši v naprostém relaxačním módu a sledování člověka, jak popochází po domě a marně se snaží najít motivaci něco dělat. "Měli bychom aspoň na chvíli ven…" zamumlal jednou. Otevřel dveře. Venku sice bylo opravdu krásně, ale všude bahno a mokro. Chvíli jsem si říkal, zda to myslí vážně. Opravdu mu nestačilo řádění na posledním výšlapu, kde bylo bahna až až? Vzápětí se na mě otočil. Zvedl jsem jedno obočí. Zavřel dveře. Správná volba, pane.

Večer jsme završili tím nejlepším – filmovým večerem. Já natažený jak špageta, páníček taky. Film jsem sice moc nesledoval (v televizi stejně neběhají zajíci), ale ten momentální stav totální psí blaženosti byl k nezaplacení.

Takže ano, lidi, i já, váš hyperaktivní, stále v pohybu Akim, uznávám, že lenošení je taky umění. Ale zítra už zas někam vyrazíme, protože co si budeme povídat… pohovku neuhlídáte tak dobře jako celý les!

Haf a sladké nicnedělání přeji i vám! 🐾

Odpočíváte se svými chlupatými potvorami také?