Městská rallye v dešti aneb Akim vs. blátivá apokalypsa

Haf, dvounožci! Tady opět všemi oblíbený, neohrožený a nezastavitelný Akim! Dneska vám povím příběh o tom, jak jsem si užil nejlepší běh svého života, alespoň dosud – zatímco můj člověk to viděl úplně jinak.

Začalo to tím, že se nebe rozhodlo otevřít všechny kohoutky najednou. Jo, lilo jak z kýble. Někteří by si řekli: "No tak dneska nikam nejdeme." Ale já? Já se podíval na svého člověka, na tu jeho znuděnou a ospalou tvář, a bylo mi jasné, že ho musím dostat ven!

Vyrazili jsme. První kaluž? Rovnou do ní! K čemu by jinak byly? Druhá kaluž? No samozřejmě! Třetí? Už jsem se ani neobtěžoval přeskakovat, prostě rovnou sprint skrz. Město se pod deštěm proměnilo v dobrodružnou dráhu a já se stal jejím neohroženým šampionem!

A můj člověk? Ten klopýtal za mnou, zatímco mu voda crčela za krk, boty mlaskaly a kalhoty měly barvu bahna. "Akime, zpomal!" volal zoufale. Ale copak jde zpomalit, když máš pocit, že jsi ten nejrychlejší pes na světě?

Vrchol přišel, když jsme narazili na ten největší bahnitý flek v parku. Znáte ten pocit, když uděláte dokonalý drift v zatáčce? Tak přesně to se mi povedlo! Elegantní smyk, otočka o 180° a plnou parou zpět. Můj člověk? No… jeho drift byl méně elegantní. Více ve stylu "hodím sebou jak pytel brambor". Bum! Hnědá záplava všude. Smál bych se, kdybych už nebyl na cestě k další kaluži.

Po tomhle epickém výkonu jsme dorazili domů. Já šťastný, nabitý energií, dokonale rozcvičený. Můj člověk? Zmatený, promočený, nasáklý bahnem a s výrazem, který říkal něco ve smyslu "proč já". Ale víte co? Stálo to za to!

Takže rada pro vás, dvounožci – když prší, nebuďte suchaři! Vyrazte ven a pořádně si to užijte! A když uvidíte psa sprintujícího v dešti… radši se mu nepleťte do cesty.

Haf a bahnitým dobrodružstvím zdar! 🐾