Tlapky na kameni a hlava v oblacích: Další výšlap na Kapucínské skály

Přátelé, opět vás všechny zdravím. Tentokrát jsem opět mistr výšlapů a občasný filozof mezi kameny. Dnes jsme se s mým člověkem vydali na místo, kde se snoubí krása, klid a kus poctivé historie – na vrch Kapucínských skal u obce Ležky, sice už na území Ústeckého kraje v okrese Louny, ale stále je to od hranic Karlovarského kraje, co by pes doštěkl.

Cesta začala nevinně. Můj člověk jen tak prohodil, že bychom si mohli "trochu vyšlápnout". V překladu do psí řeči to znamená "připrav se na kopce, kameny a fotky, hodně fotek". A měl pravdu. Kapucínské skály nejsou jen pár balvanů v lese – je to skalní vrchol s nádhernými výhledy, které vám otevřou nejen oči, ale i duši.

Celé místo má tajemnou atmosféru. Podle místní tradice prý Kapucínské skály dostaly své jméno po mniších kapucínech, kteří zde v 17. století působili. Nedaleko odtud totiž leží městečko Valeč, kde byl kapucínský klášter (na vyhlídce u Valče jsme byli včera). Skály tak možná sloužily jako tiché útočiště pro rozjímání – nebo jako přírodní tělocvična pro ty mnichy, co chtěli být fit ještě před vynálezem fitness center.

Já jsem samozřejmě všechno důkladně prozkoumal. Mechy, kořeny, kameny, klacíky – a když jsme se vyšplhali na vrchol, otevřela se před námi panoramata jako z pohlednice. Z jedné strany hluboké lesy, z druhé rozptýlené vesničky, pole a daleko na horizontu siluety kopců. Ten pocit, když stojíte (nebo sedíte) na vrcholu a pod vámi se rozprostírá kraj, který vypadá, jako by ho někdo načrtl akvarelem… to se prostě nedá vyčmuchat, to musíte zažít.

Můj člověk si sedl na skálu, vytáhl vodu a něco žvýkal. Já si lehl vedle a dýchal naplno – nejen vzduch, ale i tu zvláštní energii místa. Byl to výlet, kdy si uvědomíte, že na světě pořád existují místa, kde vám do řeči skáče jen vítr a pár ptáků. A kde vám nic netiká, nepípá a nehoní vás čas.

Cesta zpět byla o něco rychlejší, ale i tak jsme se několikrát otočili. Kapucínské skály mají v sobě něco, co vás láká zůstat ještě chvíli. A možná se vrátit. Protože když jednou poznáte místo, kde se setkává příroda s tichem a výhledem, který objímá celý kraj, už nikdy to úplně nepustíte z hlavy.

Takže pokud hledáte místo, kde si dáte do těla (tím myslím opravdu do těla), naplníte oči krásou a srdce tichem – Kapucínské skály jsou jasná volba. A doporučuji všemi čtyřmi. Jen piškoty si vezměte vlastní – kapucíni už je tam dávno nehlídají.