Nejhorší den v mém životě! (Zas a znovu)

Každý rok je to stejné. Jednou si tak žiju svůj královský život plný procházek, her a vůně čerstvého bláta, a pak najednou – průser! Představuji vám nejhorší den v roce, a možná i v celém mém životě. Den, kdy mě moji milovaní člověkové, ale zákeřní, zavlekli k VET-TE-RI-NÁ-ŘI!

Už v autě mi bylo jasné, že se děje něco strašného. Nejeli jsme na louku. Nejeli jsme k rybníku. Jeli jsme tam, kde to smrdí dezinfekcí a kde se člověk snaží přesladce mluvit, jen aby něco provedl s mým vznešeným tělem. Když jsme zaparkovali, pokusil jsem se vetřít pod sedadlo. Nevyšlo to. Pak jsem se zasekl ve dveřích. Nevyšlo to. Nakonec jsem se rozhodl předstírat, že jsem ztratil všechnu sílu a budu muset zůstat v autě. Taky nevyšlo.

V ordinaci jsem se rozhodl, že nejlepší obranou je pasivní odpor. Ztvrdnul jsem jako socha. Věřte mi, má duše byla tak malá, že jsem si myslel, že to nejsem ani já, Akim Veliký. Ani šlápnout na zem jsem nechtěl. Museli mě popostrkovat, jako babiznu v Jeníčkovi a Mařence. Hanba mi!

A pak to přišlo. Jehla. Přímo do zadku! Myslel jsem, že mě šlehne! Ale jsem silný a hrdý pes, takže jsem pouze nasadil výraz: "Co to jako mělo být?!" a urazil se.

Jenže to nestačilo. Ještě mi strčili do tlamy tabletu na červy. "Dobrou chuť!" smál se pan doktor. Pche! To řekl tomu pravému. Po prvním pokusu mi ji museli vytáhnout z krku, protože se mi tam šprajcla, po druhém pokusu ji sbírali z podlahy, a po třetím mi ji zabalili do neuvěřitelně podvodného kousku masa. Se slzami v očích jsem podlehl.

A pak, když jsem se těšil, že konečně odcházíme a mohu vše zapomenout, slyšel jsem tu nejhorší větu:

"Tak za rok, Akime!"

NEEEE!!!