Výhledy nikdy nekončí aneb Akim opět šplhal

Zdraví vás Akim – čtyřnohý objevitel, zkušený turista a občas i psychická podpora pro svého člověka, když mu dochází dech. Tentokrát jsme se vydali na výpravu k jednomu místu, které má jméno, co slibuje výšku i výhled – Skalní vyhlídka Orlík u Valče. A věřte mi, nezklamala.

Cesta nahoru byla jak jinak než do kopce – člověk mi opět tvrdil, že to je "jen mírné stoupání". Ha! Soudě podle jeho supění a pauz na "kochání" (čti: chytání dechu), bych to označil spíš za mírné Himaláje. Ale dobrá, netrvalo to věčně. A když jsme se vyškrábali na vrchol, rozprostřel se před námi svět, který stojí za každou kapku potu.

Skalní vyhlídka Orlík je přírodní vyhlídka na skalnatém hřebeni kousek od Valče, která připomíná místo z dávných příběhů – vysoké balvany, ticho, borovice držící se skály jako moje chlupy pelíšku po zimě. Je to jeden z těch koutů, kde příroda nehraje na efekt, ale na hloubku. A výhled? Takový, že by ho i orel schválil.

Místo má i svou historii – a ne jen tak ledajakou. Valeč, kousek pod námi, je starobylé městečko s nádherným barokním zámkem a parkem. Vrch Orlík býval vyhledávaným výletním místem už v 19. století, když po okolí potulovali první turisté se sešněrovanými botami a nápady, kam postavit vyhlídku. Samotný název "Orlík" nejspíš odkazuje na dravý výhled i dravou cestu k němu – i když já bych tam tedy radši piškotník než orlí hnízdo.

Na vrcholu jsme si dali pauzu. Člověk vytáhl termosku a foťák (protože co by to bylo za výlet bez aspoň jedné fotky, kde mám uši jako větrák), já se natáhl na ideálně vyhřátý kámen a předstíral, že jsem socha. Nikdo to neocenil. Ale já jsem si to užil.

Cesta dolů byla pomalejší – jednak kvůli kamenům, jednak kvůli tomu, že se z toho vršku nechce jen tak odejít. Je to totiž jeden z těch výhledů, které si člověk (i pes) nosí pak ještě chvíli v hlavě. A taky v tlapkách.

Takže pokud hledáte výšlap, co má šmrnc, ticho, skály, a ještě i historický podtext, Vrch Orlík u Valče bude trefa. Jen pozor – je to výlet do přírody, ne do kavárny. Takže si vezměte vodu, něco na zub (i pro psa!), dobrou náladu... a ideálně člověka, co se nechá vést.