Výprava do historie (a za vůní svačiny)

Ahoj, dvounožci! Tady váš oblíbený chlupatý vypravěč Akim. Dneska vás vezmu na výlet do míst, kde se psaly dějiny, ale hlavně – kde se dá skvěle čmuchat! Mája a Bobina mě vytáhli na výpravu k Loveckému zámečku v Mořičově. Znělo to slibně. "Lovecký" přece znamená, že tam bude spousta zvěře, což je pro psa něco jako cukrárna pro dvounožce, ne?

Cesta hrdinů (a jednoho psa)

Výprava začala klasicky: Mája měl mapu, Bobina nadšení a já plán, jak se co nejdřív vyválet v něčem voňavém. Cestou jsem se pokusil zaparkovat do podezřelé louže, ale dvounožci radostně zakřičeli "Fuj!", takže jsem pokračoval v suchém stavu.

Dorazili jsme k zámečku. Tedy, abych byl přesný – k tomu, co z něj zbylo. Stará stavba, kdysi elegantní, teď spíš připomínala honosnou psí boudu po boji s hurikánem. Ale přesto měla své kouzlo! Představoval jsem si, jak tu kdysi běhali lovečtí psi – asi předci mé vznešené smečky – a nosili svým pánům čerstvě ulovenou večeři. Škoda, že tahle tradice upadla. Dneska musím pro každé sousto udělat alespoň trik.

Malá lekce historie (protože vzdělání je důležité)

Lovecký zámeček v Mořičově u Ostrova nad Ohří byl postaven někdy v 18. století jako odpočinkové místo pro šlechtu. Pánové tu popíjeli, lovili a vedli důležité rozhovory, třeba o tom, čí pes je lepší aportér. Dneska je z něj ruina, ale i tak má svůj půvab – hlavně pro ty, kdo si umí představit jeho slavné časy. A taky pro ty, kdo milují prolézání rozpadlých zdí a hledání starých pachů. Tedy přesně pro mě!

Kde je ta svačina?

Po historické exkurzi nastal nejdůležitější moment výletu: čas na svačinu! Bobina vytáhla něco voňavého z batohu, já nasadil svůj nejlepší "chudák hladový pes" pohled a... úspěch! Kousek sýra a piškot byly moje. Myslím, že šlechta v 18. století se měla podobně – jen jim nikdo neporoučel "sedni" před každým soustem.

Návrat domů

Cestou zpátky jsem byl hrdina. Unavený, spokojený a historicky vzdělaný pes, který si zaslouží pořádný odpočinek. Mája a Bobina mě s láskou plácli po zádech a já věděl, že to byl další skvělý výlet. A kdo ví – třeba příště objevíme místo, kde se podávaly královské hovězí steaky!

Tak zase příště!!!