Zápisky dobrodruha Akima: Röllerův mlýn a okolní stezky

Přátelé, podržte si klobouky (nebo aspoň vodítka), protože dneska vás vezmu na výlet do dob minulých! Se svou člověčicí a člověkem jsem se vydal k Röllerovu mlýnu na Karlovarsku. Představuji si, že kdysi dávno tady voněla mouka, mlýnské kolo klapalo a někde se určitě poflakoval pes, co hlídal pytle se zrnem. Dnes už tu sice žádná mouka není, ale ruinám to sluší a na turisty tu číhám já!

Historie říká, že mlýn patřil německému rodu Röllerů, kteří se tu věnovali mlynářství už od 18. století. Bohužel, jak už to bývá, čas se s mlýnem nemazlil, a tak dnes zůstal jen svědkem minulých dob, obrostlý přírodou, která si bere, co kdysi patřilo lidem.

Moji člověci si tu fotili každý kout, zatímco já jsem se věnoval důležitější misi – zkoumání stop v trávě a patřičné označkování strategických bodů. Když už jsem měl pocit, že jsem tu řádně zapsaný do přírodní kroniky, vydali jsme se na menší turistický okruh.

A teď poslouchejte, dvounožci! Kolem mlýna vede několik krásných stezek. Na výběr je třeba nenáročná procházka podél potoka, kde si psi mohou namočit tlapky (případně celý pes, jako jsem to omylem udělal já). Nebo se dá vystoupat do okolních lesů, kde si přijdou na své jak milovníci přírody, tak nadšenci do fotek a historie.

Cestou zpět jsem si ještě naposledy obhlídl mlýn a přemýšlel – jaké by to asi bylo být psem mlynáře? Možná bych celý den dělal do mouky otisky tlapek a zaháněl myši. Ale pak mi došlo, že dneska je to mnohem lepší. Mám své lidi, svoje výlety a hromadu zážitků.

Takže, pokud chcete spojit historii s pěknými výhledy a pohodovými trasami, Röllerův mlýn vřele doporučuji. Až tam půjdete, dejte mi vědět, kolik psích značek jsem tam nechal – musím si udržet statistiky!

(Místo je opravdu opuštěné, přičemž k mlýnu vede ne zcela dobrá cesta, avšak turistické stezky kolem potoka, to je už jiná).

Váš Akim