(A ano, můj člověk si myslí, že to píše on. Roztomilé.)
Tady najdete moje příběhy. No dobře, NAŠE příběhy, protože můj člověk se pořád snaží být součástí děje. Píše o tom, jak běhám, skáču, hrabu myši, pronásleduju drony a občas si nechám podrbat břicho. On si přitom myslí, že tyhle články píše on. Ha! Já jen velkoryse dovolím, aby přepisoval mé psí myšlenky do lidské řeči.
Co můžete čekat?
🐾 Vtipné historky o mých dobrodružstvích.
🐾 Důkazy o tom, že můj člověk občas neví, co dělá.
🐾 Moje hluboké úvahy, například o tom, proč je nejlepší se proběhnout až po bahenní koupeli.
Takže se pohodlně usaďte, vyhrabejte nějaký piškot (pro jistotu) a ponořte se do mého světa. Protože jestli tady někdo píše dějiny, tak já! 🐾
Zdravím všechny dvounohé i čtyřnohé fanoušky výletů! Tady Akim, ten s ušima, co vlajou ve větru a nosem, který nikdy nespí. Tentokrát jsem se vydal se svým člověkem na výšlap k vyhlídce Gloriett v Hroznětíně. A rovnou vám řeknu – nebyla to žádná procházka kolem misky!
Ahoj, dvounožci! Tady váš oblíbený chlupatý vypravěč Akim. Dneska vás vezmu na výlet do míst, kde se psaly dějiny, ale hlavně – kde se dá skvěle čmuchat! Mája a Bobina mě vytáhli na výpravu k Loveckému zámečku v Mořičově. Znělo to slibně. "Lovecký" přece znamená, že tam bude spousta zvěře, což je pro psa něco jako cukrárna pro dvounožce, ne?...
Přátelé, podržte si klobouky (nebo aspoň vodítka), protože dneska vás vezmu na výlet do dob minulých! Se svou člověčicí a člověkem jsem se vydal k Röllerovu mlýnu na Karlovarsku. Představuji si, že kdysi dávno tady voněla mouka, mlýnské kolo klapalo a někde se určitě poflakoval pes, co hlídal pytle se zrnem. Dnes už tu sice žádná mouka není, ale...
Tak mě tu opět máte. Včera jsem svého člověka vytáhl na pořádný výlet. Ne že by se sám bránil, ale znáte to – kdybych na něj neupřel svůj "jdeme ven, hned!" pohled, možná by den strávil u počítače nebo s hlavou v ledničce. Takže jsem ho pěkně vyvenčil na Mariánskou, nádherné místo nad Jáchymovem.
Nazdar lidi! Dneska vám povím o našem dalším výletu na Plešivec. Ano, znovu. Co se dá dělat, když ten kopec je prostě parádní a pokaždé přinese něco nového?
Přátelé a kamarádi, opět se vám hlásí váš oblíbený australský ovčák a samozvaný organizátor volného času mého člověka. Dnes mám pro vás dramatickou zprávu – můj páníček STÁVKOVAL. Ano, slyšíte správně! Žádný výlet, žádná divočina, žádné epické běhání po kopcích. Místo toho? Třídění fotek a videí. Kdo tohle vymyslel?
Ahoj přátelé a kamarádi, opět se hlásí váš věrný čtyřnohý průvodce. Dnes vám povím o našem časném ranním dobrodružství, kdy jsme se společně s mým člověkem Májou a člověkem Kujónem rozhodli zdolat vrchol Plešivce, abychom spatřili východ slunce z vyhlídky Švýcárna.
Jak už víte, jsem Akim, kdy jsem taky horolezec, průzkumník, dobrodruh a vlastně i horský průvodce, protože můj člověk by se beze mě v těch kopcích ztratil dřív, než by stačil vytáhnout mobil. Tentokrát jsme se vydali na Meluzínu pod Klínovcem v Krušných horách. A což o to, kopec hezký, vítr vesele fičel, ale musel jsem cestou dohlédnout na mého...
Tak si představte tu neslýchanou drzost. Můj člověk, ten, co mi hází míček, hladí mě za uchem a krmí mě (i když bych klidně jedl víc), mě nechal doma a vydal se do Prahy. Sám! Beze mě! Prý nějaká pracovní cesta, ale znáte to – všechno, co není házení klacku nebo běhání za frisbee, je zbytečné.
Přátelé a kamarádi, tady opět váš věrný čtyřnohý průvodce po českých lomech, hradech, pastvinách a lesích. Dnes vám povím o našem výletě k přírodní památce U Báby a U Lomu nedaleko Žihle. Pokud jste si mysleli, že psi nerozumí geologii, připravte se na překvapení!
