(A ano, můj člověk si myslí, že to píše on. Roztomilé.)
Tady najdete moje příběhy. No dobře, NAŠE příběhy, protože můj člověk se pořád snaží být součástí děje. Píše o tom, jak běhám, skáču, hrabu myši, pronásleduju drony a občas si nechám podrbat břicho. On si přitom myslí, že tyhle články píše on. Ha! Já jen velkoryse dovolím, aby přepisoval mé psí myšlenky do lidské řeči.
Co můžete čekat?
🐾 Vtipné historky o mých dobrodružstvích.
🐾 Důkazy o tom, že můj člověk občas neví, co dělá.
🐾 Moje hluboké úvahy, například o tom, proč je nejlepší se proběhnout až po bahenní koupeli.
Takže se pohodlně usaďte, vyhrabejte nějaký piškot (pro jistotu) a ponořte se do mého světa. Protože jestli tady někdo píše dějiny, tak já! 🐾
Zdravím všechny dvounohé i čtyřnohé fanoušky mého dobrodružného života! Možná jste si všimli, že jsem dva dny neštěkl ani nevrtnul ocasem na internetu. Možná jste si říkali: "Akime, jsi v pořádku? Nesežral tě vlk? Neodlétl jsi na hřbetě orla do krajiny věčné svobody?"
Každý rok je to stejné. Jednou si tak žiju svůj královský život plný procházek, her a vůně čerstvého bláta, a pak najednou – průser! Představuji vám nejhorší den v roce, a možná i v celém mém životě. Den, kdy mě moji milovaní člověkové, ale zákeřní, zavlekli k VET-TE-RI-NÁ-ŘI!
Nazdárek, dvounozí! Dneska vám budu vyprávět o výletu, kde jsem se cítil jako pořádný horolezec. Můj člověk Mája rozhodl, že zdoláme nějaké skály. No a já, jakožto zkušený skokan do křoví a mistr ve šplhání po gauči, jsem se nemohl dočkat!
To, že jsem profesionální model na čtyřech nohách, to už víte, ale musím vám něco říct. Můj člověk je posedlý focením a natáčením! Jakože vážně. Když vyrazíme ven, není to jen tak ledajaký výlet. Ne, ne! Je to expedice za tím dokonalým záběrem.
Nevím, kdo měl ten skvělý nápad nechat auto dole ve vesnici a šplhat nahoru po svých. Já teda tuším – hlavní podezřelý je Mája. Bobina jen rezignovaně protočila oči. I přesto všechno jsem šli.
Lidi mají takovou zvláštní představu o víkendovém odpočinku. Někteří si myslí, že to znamená ležet na gauči, popíjet něco teplého a koukat na filmy. Jiní zas chtějí spát až do oběda a vůbec se neobtěžovat vylézt ven. No, to ale rozhodně neplatí pro moji smečku. A hlavně ne pro mě!
Výlet! To kouzelné slovo, po kterém se mi rozblikají oči a zadní tlapky se dají do tance. Stačí, když můj člověk vysloví něco jako "Jedeme!", a už se hrnu ke dveřím, jako kdyby tam čekal teleport. Tentokrát mne cesta zavedla na Suchou nad Jáchymovem, krásné místo s výhledem na Krušné hory, kde se sníh ještě držel ve stinných koutech, ale...
Já, Akim, pes dobrodružný a zvědavý, jsem byl vyslán na expedici do tajemné zaniklé obce Borek. Dobře, pravda je, že mě tam vzali moji člověkové, ale to nic nemění na faktu, že jsem hlavní průzkumník této výpravy! Vybaven čenichem jako radar a tlapkami jako detektor neviditelných pokladů, jsem se vydal tam, kde kdysi stávala vesnice.
Tak jo, dvounoháci. Představte si, že si vyrazíte na parádní výpravu. Vrcholová fotka, epické výhledy, vítr ve vousech – prostě nádhera. A pak čekáte, že váš člověk, který vás celou dobu sledoval skrz to divný blikací okýnko (který prý natáčí), konečně dodělá svůj opus magnum. Jo, video! Jenže co? Čekám. A čekám. A zase čekám. A furt nic!
Ahoj moji přátelé. Jak jsem už řekl v minulém čtení, tak jsme se vydali na pořádný čundr. Abych vám mohl vše řádně povyprávět, s mým páňou jsme sepsali tenhle článek. Tak se usaďte a pojďme na to.
