(A ano, můj člověk si myslí, že to píše on. Roztomilé.)
Tady najdete moje příběhy. No dobře, NAŠE příběhy, protože můj člověk se pořád snaží být součástí děje. Píše o tom, jak běhám, skáču, hrabu myši, pronásleduju drony a občas si nechám podrbat břicho. On si přitom myslí, že tyhle články píše on. Ha! Já jen velkoryse dovolím, aby přepisoval mé psí myšlenky do lidské řeči.
Co můžete čekat?
🐾 Vtipné historky o mých dobrodružstvích.
🐾 Důkazy o tom, že můj člověk občas neví, co dělá.
🐾 Moje hluboké úvahy, například o tom, proč je nejlepší se proběhnout až po bahenní koupeli.
Takže se pohodlně usaďte, vyhrabejte nějaký piškot (pro jistotu) a ponořte se do mého světa. Protože jestli tady někdo píše dějiny, tak já! 🐾
Když se řekne "život jako na zámku", většina lidí si představí pohádku. Ale já, Akim, vám dnes povím o místě, kde se tenhle výraz nezdá vůbec přehnaný. Mlázovy — malebný barokní zámek v podhůří Šumavy — je přesně tím druhem místa, kde se čas zpomalí, vzduch voní po starých stromech a člověk má chuť mluvit tiše, aby nerušil klid, který tu vládne....
Ahoj, tady Akim.
Včera bylo jinak. Ne výjimečně hlučně ani bouřlivě, ale zvláštně klidně. Slunce se opíralo o kopce a krajina dýchala pomalu, jako by si dávala pauzu. Vzduch voněl suchou trávou a dálkami, které se v teplém světle ztrácely do zlaté mlhy.
Ahoj, tady po trochu delší odmlce zase Akim!
Ahoj, tady se opět hlásí Akim!
Tentokrát vás vezmu do městečka Gerlos v Rakousku, které leží v Zillertalském údolí. Moji člověci si vyhlédli lanovku Isskogelbahn – prý, že se vyvezeme nahoru a budeme se kochat výhledy. Já si říkal: "Výborně, žádné šlapání do kopce, dneska mám pré!"
Jenže… ono to má jeden háček.
Jsou místa, která člověk – a pes – v srdci nosí dlouho poté, co z nich odejde. Místa, kam se nechceš jen vrátit, ale která v tobě pořád jsou. Jako kdybys tam kus sebe nechal… a pak se pro něj vracel.
Z deníku Akima, psa cestovatele, znalce výhledů a wellness snílka
Ahoj čtenáři, tady zase Akim – váš oblíbený čtyřnohý cestovatel, horský průzkumník a odborník na výhledy. Tentokrát vás vezmu na výlet, který se mi vryl hluboko do psí duše. Jo, vážně. Bylo to tak krásný, že i kamzík by se zastavil a uronil slzu.
Nazdárek, moji dvounozí dobrodruzi!
Tady váš horský průvodce Akim – pes, co se nebojí výšek, lanovek ani zvonících krav, ale bojí se, že byste přišli o parádní výlet, kdybych vám o něm nevyprávěl.
Tady opět výletník Akim – ten, co má čenich věčně ve větru, tlapky v terénu a člověka na vodítku (nebo on mě, ale o tom se vedou diskuze). Dneska vás vezmu na výlet, kde voda hrála hlavní roli. A to ve dvou podobách: jako hřmící masa z nebes… a jako azurové ticho.
