(A ano, můj člověk si myslí, že to píše on. Roztomilé.)
Tady najdete moje příběhy. No dobře, NAŠE příběhy, protože můj člověk se pořád snaží být součástí děje. Píše o tom, jak běhám, skáču, hrabu myši, pronásleduju drony a občas si nechám podrbat břicho. On si přitom myslí, že tyhle články píše on. Ha! Já jen velkoryse dovolím, aby přepisoval mé psí myšlenky do lidské řeči.
Co můžete čekat?
🐾 Vtipné historky o mých dobrodružstvích.
🐾 Důkazy o tom, že můj člověk občas neví, co dělá.
🐾 Moje hluboké úvahy, například o tom, proč je nejlepší se proběhnout až po bahenní koupeli.
Takže se pohodlně usaďte, vyhrabejte nějaký piškot (pro jistotu) a ponořte se do mého světa. Protože jestli tady někdo píše dějiny, tak já! 🐾
Nazdárek, dvounožci i čtyřnožci! Tady Akim, Vaše horská jednotka na čtyřech tlapkách. Tentokrát Vás vezmu trochu dál než obvykle. A když říkám "dál", myslím Rakousko, Alpy, lanovky a sníh. V červnu. Jo, čtete správně – člověk mi zabalil pelíšek a pár dobrot, pak si vzal zase foťák a s nadšením oznámil:
Zdravím všechny čumákovce a dvounožce, co ještě nezapomněli, že svět se má nejen očichávat, ale taky si ho užívat! Já vím, dlouho jsme se neozvali. Můj člověk pořád mlel něco o "zakázkách", "termínech" a "editování do noci" – jako by byl nějaký vlkodlak, co stříhá videa místo drápů. Ale jednoho dne se zvedl od počítače, popadl batoh a řekl tu...
Zdravím všechny své dvounohé i čtyřnohé čtenáře! Tady Akim – váš věrný parťák, cestovatel a pozorovatel všeho, co se hýbe (i nehýbe).
Tak vám povím… člověk si dá na chvíli pauzu od výletů, a pak přijde den, kdy se prostě musí vyrazit. A když říkám "musí", tak myslím ty tlapky, co samy cupitají ke dveřím. To nebylo "jestli", to bylo "kdy už konečně?!"
Šedá mlha se rozestupovala a já jsem stál na parkovišti před služební dodávkou. Na sobě jsem měl postroj s nápisem "POLICIE". Vedle mě stál člověk v uniformě, drsný, ale voňavý. Prstem ukázal vpřed a zařval: "Akime, hledej!"
Ahoj všem mým dvounohým i čtyřnohým kamarádům! Tady Akim – psí dobrodruh, specialista na výšlapy, výhledy a lidské povzdechy typu "To je ale nádhera!"
Zdravím vás po menší pauze! Já, Akim – psí průvodce světem skalisek, výhledů a lidských výdechů – jsem zpět na cestách. Tedy… vždycky jsem byl připravený, jen mým člověkům to chvíli trvalo. Ale nevadí. Čekání je prý součástí života. Já osobně to řeším krátkou dřímotou a občasným povzdechnutím, aby se nezapomnělo, že už by to chtělo vyrazit. No a...
Přátelé, opět vás všechny zdravím. Tentokrát jsem opět mistr výšlapů a občasný filozof mezi kameny. Dnes jsme se s mým člověkem vydali na místo, kde se snoubí krása, klid a kus poctivé historie – na vrch Kapucínských skal u obce Ležky, sice už na území Ústeckého kraje v okrese Louny, ale stále je to od hranic Karlovarského kraje, co by pes doštěkl....
Zdraví vás Akim – čtyřnohý objevitel, zkušený turista a občas i psychická podpora pro svého člověka, když mu dochází dech. Tentokrát jsme se vydali na výpravu k jednomu místu, které má jméno, co slibuje výšku i výhled – Skalní vyhlídka Orlík u Valče. A věřte mi, nezklamala.
Nazdárek všem dvounohým výletníkům, gaučovým povalečům i mým čtyřnohým kolegům! Hlásí se opět Akim, ten s hrdým čumákem a ještě hrdější chutí prozkoumávat každý kout Karlovarského kraje. Dneska jsme se s mým člověkem vydali na výšlap k Schillerově vyhlídce, která se nachází u Chyše. A řeknu vám jedno – byl to výšlap, že by i srnec bral Uber.
